Jan Pavel II.

264. papež.
Narodil se 18. května 1920 ve Wadowicích
Zemřel ve Vatikánu 2. dubna 2005
Karol Wojtyła je od svého zvolení papežem 16. října 1978 známý jako Jan Pavel II. Od roku 1522, kdy se stal papežem holanďan Hadrián VI., je poprvé na biskupském stolci muž bez italské národnosti. Papežové navíc pocházeli ze zemí hrajících významnou roli v evropské historii (Itálie, Francie, Německo, Portugalsko, Anglie…). Nikdy předtím se papežem nestal Slovan, ještě ke všemu ze země ovládané komunismem. Jeho zvolení překvapilo dokonce více než zvolení barevného kardinála.
Narodil se ve Wadowicích, malém městě 50 kilometrů od Krakova, 18 května 1920. Byl druhým ze dvou synů Karola Wojtyli a Emilie Kaczorowské. Jeho matka zemřela v roce 1929 na srdeční vadu. Jeho starší bratr Edmund byl lékař. V nemocnici, kde pracoval se od pacientů nakazil spálou a zemřel na ní v roce 1932. Jeho otec Karol byl kapitánem ve výslužbě u 12. pluku polské armády a jako úředník měl na starost nebojové složky armády. Jeho zbožnost se přenesla také na syna. V roce 1941 přišel mladý Karol i o něj.
Po maturitě na gymnasiu se v roce 1938 přihlásil na Krakovskou Jagelonskou univerzitu (obor polská filologie) a večerní školu řeznictví. Student byl výborný, vynikal zejména v jazycích-latině, řečtině a němčině. Miloval sport, slabost měl pro kino a divadlo, ve škole prý hrál v deseti hrách hlavní role. V době nacistické okupace byla univerzita v roce 1939 uzavřena a Karol musel pracovat v kamenolomu (1940-1944) a poté v čističce vod, aby si vydělal na živobytí a zabránil tomu, být deportován do Německa.
Patřil k duchovní skupině pěstující kult Panny Marie, královny Polska. V roce 1942, vědom si svého poslání být kněz, začal s tajnými kurzy semináře v Krakově, u známého kardinála Adama Stefana Sapieha, arcibiskupa krakovského. Oba se podíleli na tajném vydávání falešných potvrzeních o křtu Židům na důkaz příslušnosti ke katolické církvi. Wojtyla pomáhal s ukrýváním, změnou identity a stěhováním. Současně byl Karel Wojtyla jedním z průkopníků "Rapsodického divadla", také tajného.
Po druhé světové válce pokračoval ve studiích v krakovském semináři, svého času byla znovu otevřená a na fakultě teologie Jagelonské univerzity, až do jeho kněžské ordinace v Krakově, 1. listopadu 1946. Brzy poté ho kardinál Saphiena poslal do Říma, kde zahájil doktorandské studium na koleji Angelikum pod vedením francouzského dominikána, Garrigou-Lagrange. Zde se naučil italsky a francouzsky. V roce 1948 dokončil doktorát z teologie s tezemi na téma víry v díle svatého Jana z Kříže.
V roce 1948 se vrátil do Polska a byl vikářem na různých farnostech v Krakově. Od roku 1951, kdy znovu zahájil svá studia na teologii, byl kaplanem pro univerzitní studenty. V roce 1953 obhájil teze "O zhodnocení možnosti vybudování katolické etiky na základě Maxe Schelera" na lublinlinské katolické univerzitě. Později se stal profesorem mravní teologie a sociální etiky ve velkém semináři v Krakově a na fakultě teologie v Lublinu. Titul profesor nebyl však v té době tak vysoký jako dnes.
4. července 1958 byl papežem Piem XII. jmenován pomocným biskupem krakovským a vysvěcen 28. září 1958 ve wawelské katedrále v Krakově arcibiskupem Baziakem. Ve svých 38 letech byl nejmladším biskupem Polska vůbec. V roce 1964 byl jmenován arcibiskupem krakovským a v květnu 1967 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Částečně promlouval na druhém Vatikánském koncilu s důležitým příspěvkem promýšlejícím povahu Gaudim et spes a zasazoval se především o svobodu svědomí. Účastnil se také jako kardinál všech biskupských synod. Roku 1974 byl zvolen do "Konsilia" - biskupské rady při stálém generálním sekretariátu. Roku 1977 byl synodou zvolen do Konsilia opět a to si ho vybralo za svého předsedu.
Pontifikát Od počátku jeho pontifikátu, tzn. 16. října 1978, kdy byl zvolen 264. papežem, nástupcem Jana Pavla I., vykonal papež Jan Pavel II. mnoho pastorálních návštěv mimo Itálii a po Itálii. Cestuje nejen po Evropě a Americe, ale navštívil také Pákistán, Japonsko, Nigérie, Rovníková Guinea, Nový Zéland, Šalamounovy ostrovy, Thajsko… Žádný z papežů před ním v takové míře necestoval.
Jan Pavel II. je také autorem několika knih a her. V roce 1994 mu vyšlo dílo Překročit práh naděje. Několik rozhlasových her a knih napsal a některé také publikoval již před svým pontifikátem. Rozhlasová hra Před zlatnický krámem se vysílala v italském i západoněmeckém rozhlase a v roce 1979 vyšla dokonce deska - Wojtyla zpěvák a básník.
Žádný jiný papež nevyšel vstříc tolika jednotlivcům jako Jan Pavel II.: více než 16 milionů poutníků se účastnilo generálních audiencí, kterých bylo více než 1000. Tento počet je bez všech dalších speciálních audiencí a náboženských ceremonií, více než 8 miliónů poutníků bylo přítomno jen během Velkého jubilea v roce 2000, a s miliony věřících se setkává během pastorálních návštěv po Itálii a ve světě. Při jedné z generálních audiencí málem přišel o život. 13. května 1981 jel jako obvykle v otevřeném autě davem, když ho zasáhly kulky Mehmeta Aliho Agcy. Okamžitě byl převezen do Gemilliho nemocnice, kde byl ještě téhož dne operován. Již v nemocnici atentátníkovi odpustil a pronesl za něj modlitbu. Agcy byl samozřejmě odsouzen na doživotí. Papež ho dva roky poté ve vězení navštívil.
Kromě disciplíny také neustále zdůrazňoval snahu o dosažení sjednocení všech křesťanů a zlepšení vztahů s židy, proto v roce 1983 navštívil kostel římské lutheránské obce a o tři roky později římskou synagogu. Nepřestával se zasazovat o řešení konfliktů mírovou cestou. Mírotvorná aktivita pontifikátu Jan Pavla II. byla korunována úspěchem již 27. října 1986, v podobě mírové modlitby představitelů všech náboženství v Assisi. S hlavou katolické církve se zde sešlo více než 150 zástupců 33 křesťanských církví a mezinárodních církevních společenství i s delegacemi židů, muslimů, hinduistů, buddhistů, šintoistů, sikhů, zarathruštrovců a přírodních náboženství ke společné modlitbě za světový mír.
K míru vyzýval papež v souvislosti s vraždou libanonského prezidenta v roce 1982, válkou v Perském zálivu, v Kosovu, západním Timoru, Afghánistánu a stejně tak 22. března 2003 vyslovil prosbu o nenásilné řešení irácké situace. Po teroristických útocích na New York a během války v Afghánistánu znovu vyzval čelní představitele světových církví ke Dni modliteb v Assisi za mír ve světě.
Posledních několik let svého života měl vážné zdravotní problémy (Parkinsonova choroba, artritida), takže se objevily spekulace o jeho možné rezignaci.
I přes vážný zdravotní stav však Jan Pavel II. vytrval ve svém úřadu až do smrti. Jan Pavel II. také tímto způsobem chtěl ukázat, že s nemocemi je nutné bojovat a nevzdávat se.