Albino Luciani

• Papež Jan Pavel I., vlastním jménem Albino Luciani, se narodil dne 17. října 1912 v alpské vesničce severně od Benátek, ve Formo di Canale (dnes Canale ď Agordo). Jeho otec Giovanni byl zedníkem a sdílel osud mnoha svých krajanů, kteří v sezóně opouštěli domovy, aby si v cizině vydělali potřebné peníze.
• Otec pracoval ve Francii, Švýcarsku a Německu, kde se také stal členem socialistického odborového hnutí. Později našel trvalé možnosti výdělku ve svém kraji, nikoliv jako zedník, ale jako foukač skla v Murano.
• Matka papežova, Bartola Tancová, pracovala po tři roky v dílně na výrobu paličkovaných krajek v St. Gallen. Pak byla služebnou v jedné benátské nemocnici. Vdala se za Giovanni Lucianiho, mladého vdovce s dvěma dětmi. Bartola mu darovala čtyři děti, z nichž nejstarší byl Albino. Toto jméno dal dítěti otec sám na památku svého přítele - dělníka.
• "Kariéra" Albina Lucianiho začala ve vesnické škole ve Formo di Canale. Vypráví se, že se jednoho dne zeptal učitel dětí ve škole, čím by chtěly být. Malý Albino se přihlásil jako první ze všech dětí a prohlásil bez otálení, že chce být knězem. "Ty a knězem? Prosím tě, jaký by z tebe mohl být kněz!" zvolal učitel udiveně. Patrně narážel na domácí náboženské poměry rodiny Luciani. Matka byla hluboce zbožná, zato otec se dlouhou dobu stavěl kriticky k církvi a ke kněžím. Albino zůstal při svém přání. V 11 letech nastoupil do chlapeckého semináře ve Feltre. Otec neměl námitek. A pak šlo vše hladce. Z chlapeckého semináře postoupil do kněžského v Belluno. V roce 1935 složil zkoušky s výtečným prospěchem a byl vysvěcen na kněze.
• Po dvouleté pastorační službě v rodné diecézi se vrátil do semináře jako vícerektor. V roce 1947 promoval na doktora teologie. Biskup mu svěřil řízení Katechetického úřadu diecéze bellunské a v roce 1948 ho jmenoval generálním vikářem.
• Dne 27. prosince 1958 přijal Albino Luciani v Římě biskupské svěcení z rukou papeže Jana XXIII. Byl 11 let biskupem ve Vittorio Veneto a 16. prosince 1969 se stal patriarchou benátským. Dne 5. března 1973 ho papež Pavel VI. povolal do sboru kardinálů. Papežem byl zvolen dne 26. srpna 1978.
• Popravdě řečeno jméno Luciani před papežskou volbou nepatřilo k "velkým jménům". Sdělovací prostředky ho vůbec nezařadily mezi ty, kteří byli "papabiles" (kandidáti na stolec papežský). Po jednom z nejkratších konkláve, na němž byl Albino Luciani zvolen papežem, prozradili kardinálové: "Rozhodli jsme se zvolit za papeže osvědčeného duchovního pastýře." Když byl po volbě dotazován, jaké jméno přijímá, překvapil kardinály dvojím jménem, jež se dosud v dějinách papežů nevyskytlo: Jan Pavel I.. Zvolil si jména dvou svých bezprostředních předchůdců. První jméno po papeži Janu XXIII., který ho v bazilice sv. Petra vysvětil na biskupa a jehož byl nástupcem jako patriarcha v Benátkách. Druhé jméno si zvolil po papeži Pavlu VI., který ho jmenoval kardinálem a kdysi v Benátkách při návštěvě lodního přístaviště před tisícovými zástupy sňal ze sebe štolu a položil ji na ramena kardinála Lucianiho.
• Hned od prvního okamžiku si nový papež získal srdce všech svým úsměvem, svou pokorou a jasnou mluvou. "Papež, který se usmívá", nazývali ho všichni. Heslem biskupa Albina Lucianiho bylo pouze jedno slovo, které si ponechal jako program i pro svůj nejvyšší úřad v církvi: "Humilitas", což lze přeložit slovem pokora nebo ještě lépe nepatrnost, drobnost. Papež Jan Pavel I. nebyl postavou veliký, spíš drobný. Však mu také Římané dali přezdívku: "Papa nostro piccolo" - "Náš malý papež". Sám o sobě řekl: "Jsem jenom prostý člověk, zvyklý na malé věci a ticho."
• Druhý den po svém zvolení pronesl Jan Pavel I. rozhlasovou řeč, v níž rozvinul program svého pontifikátu: Uskutečňování závěrů druhého vatikánského koncilu, úsilí o církevní kázeň, evangelizaci, pokračování v ekumenických snahách, v trpělivém dialogu člověka k člověku, v podpoře dobrých iniciativ k zachování světového míru. - Co je však platný program, když Bůh rozhodne jinak?
• Dne 29. září 1978 o sedmé hodině ranní se rozletěla světem neuvěřitelná zpráva, že papež Jan Pavel I. podlehl srdečnímu záchvatu. Pravděpodobně se tak stalo již 28. září kolem 23. hodiny.