53. Evangelizační služba je vlastní křesťanským rodičům a je nenahraditelná. Dodává rodinnému životu příslušné znaky: lásku, prostotu, konkrétní a každodenní svědectví.127
Rodina musí vychovávat děti pro život tak, aby každé z nich mohlo podle povolání přijatého od Boha zcela splnit svou úlohu. Rodina, která je otevřená pro transcendentní hodnoty, která radostně slouží bratřím, která velkodušně a věrně plní své úkoly a každodenně prožívá svou účast na velikonočním tajemství Kristova kříže, taková rodina je prvním a nejlepším místem, kde klíčí povolání k životu, zasvěcenému Božímu království.
Evangelizační a katechetická služba rodičů musí provázet život jejich dětí i v letech dospívání a mládí, kdy děti často kritizují nebo i odmítají křesťanskou víru, kterou přijali v prvních letech života. Jako není v církvi evangelizace nikdy oddělena od utrpení apoštola, tak musí rodiče odvážně a s velkým klidem v srdci čelit těžkostem, na které naráží jejich apoštolská služba evangelizace mnohdy u vlastních dětí.
Vždycky si tedy musíme být vědomi, že evangelizační služba křesťanských manželů a rodičů je v podstatě služba církevní, zasazená do rámce celé církve jako společenství, které slyší a hlásá evangelium. Je pevně zakotvena v jedinečném poslání církve a zaměřena na vybudování jednoho Kristova těla.128 Proto služba domácí církve v hlásání a vyučování musí být nutně a odpovědně v souladu se všemi ostatními službami v církevním společenství farnosti a diecéze.