FC 18

18. Rodina, založená a oživovaná láskou, je společenstvím osob: manžela a manželky, rodičů a dětí, příbuzných. Jejich první úlohou je žít ve společenství pravdy ve stálé snaze o vytvoření pravého osobního společenství.

Vnitřním základem, stálou silou a konečným cílem této úlohy je láska. Jako bez lásky není rodina žádným společenstvím osob, tak bez lásky nemůže rodina jako osobní společenství žít, růst a uskutečňovat se. Co jsem napsal v encyklice Vykupitel člověka, nalézá přirozené a jedinečné uplatnění právě v rodině jako takové: "Člověk nemůže žít bez lásky. Je sám sobě nepochopitelnou bytostí a jeho životu chybí smysl, nepozná-li lásku, nesetká-li se s ní, nezakusí-li ji, neosvojí-li si ji a nemá-li na ní živou účast."45

Láska mezi mužem a ženou v manželství, v odvozené a rozšířené formě láska mezi členy téže rodiny – mezi rodiči a dětmi, bratry a sestrami, příbuznými a spolubydlícími – je oduševňována a poháněna vnitřní a trvalou dynamikou, která vede rodinu k stále hlubšímu a těsnějšímu společenství, jež je základem a duší manželského rodinného společenství.