FC 51

51. Účastí na životě a poslání církve, která naslouchá Božímu slovu a s plnou důvěrou je hlásá120, naplňuje křesťanská rodina svůj prorocký úkol, když také ona přijímá Boží slovo a předává je dál. Tak se stává den ze dne více společenstvím věřícím i víru hlásajícím.

Také od křesťanských manželů i rodičů se žádá poslušnost víry.121 Jsou vyzýváni, aby přijali Boží slovo, jež jim hlásá nádhernou novost – radostnou zvěst – jejich života manželského a rodinného, který se skrze Krista stává svatým a posvěcujícím. Neboť jen ve víře mohou pochopit a s radostnou vděčností obdivovat, k jaké důstojnosti povýšila svatá vůle Boží manželství a rodinu, když je učinila znamením a místem smlouvy lásky mezi Bohem a člověkem, mezi Ježíšem Kristem a jeho Snoubenkou.

Už příprava na křesťanské manželství se jeví jako cesta víry. Skýtá vynikající příležitost, aby snoubenci nově objevili a prohloubili víru, kterou přijali na křtu a kterou rozvinuli během své křesťanské výchovy. Tímto způsobem uznávají a svobodně na sebe berou povolání následovat Krista v manželském stavu a sloužit Božímu království.

Základním okamžikem vyjádření víry snoubenců je slavení svátosti manželství, které je ve své vnitřní podstatě hlásáním radostné zvěsti o manželské lásce v církvi. Je to Boží slovo, které "odhaluje" a "uskutečňuje" moudrý a láskyplný Boží úradek o manželích, jenž je vede k tajemné, ale skutečné účasti na Boží lásce k lidstvu. Když je svátostné uzavírání sňatku samo o sobě hlásáním Božího slova, musí být u všech ostatních účastníků vyznáním víry. Je pronášeno v církvi – obci věřících – a spolu s ní.

V tomto vyznání víry budou manželé a rodina během života pokračovat. Bůh, který povolal manžele k manželství, volá je dále i v manželství.122 Skrze události, problémy, těžkosti denního života a v nich se s nimi setkává Bůh a staví jim před oči konkrétní požadavky, které s ohledem na jejich rodinné, společenské a církevní postavení vyplývají z jejich účasti na Kristově lásce k jeho církvi.

Objevování a plnění Božího plánu se musí dít v manželství a v rodině způsobem pospolitým, lidskou zkušeností lásky, prožívané v Kristově Duchu mezi manžely, mezi rodiči a dětmi.

Proto musí být také malá domácí církev, stejně jako církev velká, stále a důkladně uváděna hluboko do radostného poselství. Z toho plyne úkol ustavičného vzdělávání se ve víře.