56. Vlastním pramenem a jedinečným prostředkem k posvěcení je pro manžele a křesťanské rodiny svátost manželství. Navazuje na posvěcující milost křtu, kterou dovršuje. Skrze tajemství Kristovy smrti a Kristova zmrtvýchvstání, do kterého křesťanské manželství začleňuje lidi novým způsobem, se manželská láska očišťuje a posvěcuje: "Kristus Pán posvětil, zdokonalil a povýšil tuto lásku zvláštním darem milosti a lásky".138
Dar Ježíše Krista není vyčerpán přijetím svátosti manželství, nýbrž doprovází manžele po celý život. Výslovně na to poukazuje 2. vatikánský sněm, když říká, že Ježíš Kristus "zůstává s nimi, aby tak jako on miloval církev a vydal sám sebe za ni, i manželé milovali jeden druhého se vzájemnou oddaností a s vytrvalou věrností... Proto jsou křesťanští manželé posilováni a jakoby posvěcováni k povinnostem a důstojnosti svého stavu zvláštní svátostí. V její síle plní svůj manželský a rodinný úkol a prodchnuti Kristovým duchem, který naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více ke své vlastní dokonalosti, k vzájemnému posvěcení, a tedy k společné oslavě Boha".139
Všeobecné povolání k svatosti platí i pro křesťanské manžele a rodiče. Dostává u nich přijatou svátostí zvláštní charakter a uskutečňuje se ve vlastním rámci manželského a rodinného života.140 Odtud se rodí milost a požadavek pravé a hluboké manželské a rodinné spirituality, která bude vycházet ze stvoření, smlouvy, kříže, zmrtvýchvstání a znamení, jak to biskupská synoda vícekrát opakovala.
Jako všechny svátosti, které jsou určeny k "posvěcení člověka, k vybudování Kristova těla a k Boží oslavě"141, je křesťanský sňatek sám o sobě liturgický úkon oslavy Boha v Ježíši Kristu a v církvi. Uzavřením sňatku vyznávají křesťanští manželé svou vděčnost Bohu za udělený vznešený dar, že ve svém manželství a rodinném životě smějí napodobovat lásku samotného Boha, lásku Boha k lidem a lásku Krista k jeho Snoubence církvi.
A jako plyne ze svátosti dar a závazek manželů, aby denně uváděli do života obdržené posvěcení, tak vychází z této svátosti také milost a morální povinnost, aby proměnili celý svůj život v trvalou "duchovní oběť".142 Také pro křesťanské manžele a rodiče platí, zvláště v pozemských a časných skutečnostech, které udávají ráz jejich životu, slova koncilu: "Takto i laici zasvěcují celý svět Bohu, když se mu všude klanějí a jednají svatě".143