5. Církev poskytuje tímto správným rozlišováním směrnici, jejímž cílem je, aby byla zachráněna a uskutečněna celá pravda a plná důstojnost manželství a rodiny.
Toto rozlišování se uskutečňuje smyslem pro víru10, který uděluje Duch svatý všem věřícím.11 Je tedy dílem celé církve. Přitom odpovídá různým darům a charizmatům, které působí společně a podle stupně odpovědnosti jednoho každého ve spolupráci na hlubším poznání a uskutečňování Božího slova. Církev tedy koná toto evangelijní rozlišování nejen prostřednictvím pastýřů, kteří vyučují jménem Kristovým a jeho mocí, nýbrž také prostřednictvím laiků. Kristus je "ustanovuje svými svědky a vybavuje je smyslem pro víru a milostí hlásat jeho slovo (srv. Sk 2,17-18; Zj 19,10), aby síla evangelia zazářila v každodenním životě rodinném i společenském".12 Laici mají dokonce, na základě svého zvláštního povolání, specifickou úlohu vykládat ve světle Kristově dějiny tohoto světa. Jsou totiž povoláni objasňovat a pořádat časné věci podle záměru Boha, Stvořitele a Vykupitele.
Nadpřirozený "smysl pro víru"13 však nespočívá jenom a nutně ve shodném mínění věřících. Církev totiž následováním Krista hledá pravdu, která se vždycky nekryje s míněním většiny. Naslouchá hlasu svědomí, a ne moci, a proto obhajuje chudé a opovržené. Církev také přikládá váhu sociologickým a statistickým průzkumům, když jsou užitečné pro pochopení historických okolností, ve kterých se má vykonávat pastorace, a když napomáhají lepšímu, poznání pravdy. Ale pouhá tato bádání nemohou být pokládána za výraz smyslu pro víru.
Je úlohou apoštolského úřadu pečovat o to, aby církev setrvala v Kristově pravdě a stále hlouběji do ní pronikala. Duchovní pastýři proto mají rozvíjet u všech věřících smysl pro víru, pečlivě uvážit a posoudit pravost jeho projevu a přivádět věřící ke stále zralejšímu chápání pravdy evangelia.14
K uskutečnění pravého evangelijního rozlišování v různých situacích a kulturách, v kterých muž a žena prožívají svůj manželský a rodinný život, mohou a musí křesťanští manželé a rodiče přispět svým vlastním nenahraditelným přínosem. K tomuto úkolu je uschopňuje jejich vlastní charizma, neboli dar, který obdrželi ve svátosti manželství.15