FC 58

58. K posvěcujícímu úkolu křesťanské rodiny patří jako nezbytná a trvalá součást přijetí evangelijní výzvy k obrácení. Tato výzva je určena všem křesťanům, neboť nejsou vždycky věrní "novosti" křtu, který je činí "svatými". Ani křesťanská rodina neodpovídá vždycky zákonu milosti a křestní svatosti, který znovu přijala ve svátosti manželství.

Lítost a vzájemné odpuštění v křesťanské rodině, projevující se tak často v každodenním životě, se zvláštním svátostným způsobem dovršují v křesťanském pokání. Tak psal Pavel VI. v encyklice Humanae vitae o manželích: "A jestliže se dosud nevymanili z hříchu. ať neklesají na mysli. ale ať se pokorně a vytrvale utíkají k Božímu milosrdenství, které se štědře uděluje ve svátosti pokání".146

Přistupování k této svátosti má zvláštní význam pro rodinný život. Manželé a všichni členové rodiny objevují ve světle víry, že hřích nejen odporuje smlouvě s Bohem, ale také smlouvě manželů a rodinnému společenství. To je vede k setkání s Bohem, který je "nekonečně milosrdný"147 a který ve své lásce, silnější než hřích148, obnovuje a prohlubuje společenství manželů a rodiny.