23. Nyní nebudeme pojednávat o různých hlediscích rozsáhlého komplexu vztahů mezi ženou a společností. Omezíme se na několik důležitých bodů. Avšak musíme bezpodmínečně poukázat na to, že v specifickém rodinném prostoru přisuzovala velmi rozšířená společenská a kulturní tradice ženě jen úkoly manželky a matky a neumožňovala jí přiměřený přístup k úkolům veřejným. Ty byly vyhrazeny všeobecně jen mužům.
Není pochyby, že stejná důstojnost a odpovědnost muže a ženy plně opravňuje přístup ženy k veřejným úkolům. Na druhé straně vyžaduje skutečné povznesení ženy, aby byla jasně uznána cena její mateřské a rodinné úlohy ve vztahu ke všem úkolům veřejným a ke všem ostatním povoláním. Ostatně, tyto úkoly a tato povolání se musí vzájemně doplňovat, má-li být společenský a kulturní rozvoj opravdový a plně lidský.
To bude snáze možné, když, jak doufá synoda, obnovená "teologie práce" osvětlí a zdůrazní význam práce v křesťanském životě a ukáže její základní spojitost s rodinou, a tím i přirozený a nenahraditelný význam domácí práce a výchovy dětí.66 Církev prozatím může a musí pomáhat současné společnosti tím, že neúnavně žádá, aby všichni uznávali a oceňovali nenahraditelnou hodnotu práce ženy v domácnosti. Zvlášť je důležité, aby toto bylo zdůrazněno při výchově. Zabrání se totiž v samém kořeni veškeré diskriminaci mezi různými druhy prací a povolání, když bude jasné, že v každé oblasti všichni zastávají práci se stejnými právy a se stejnou odpovědností. Tak ještě lépe zazáří Boží obraz v muži i v ženě.
Jestliže se má přiznat ženám stejně jako mužům právo převzít různé veřejné úkoly, musí být současně struktura společnosti taková, aby vdané ženy a matky nebyly prakticky nuceny pracovat mimo domov a aby jejich rodiny mohly slušně žít a zdárně se rozvíjet, i když se žena plně věnuje vlastní rodině.
Tady se musí překonat názor, podle kterého zaslouží žena větší vážnost pro svou práci mimo domov než pro svou činnost v rodině. Ale to vyžaduje, aby muži měli v plné úctě její osobní důstojnost, aby si jí opravdu vážili a milovali ji a aby společnost vytvořila a rozvíjela vhodné podmínky pro domácí práci.
Při náležitém respektování rozdílného povolání muže a ženy musí církev ve svém vlastním životě, pokud možno, obhajovat rovnoprávnost a rovnou důstojnost muže a ženy, a to pro nekonečné dobro všech: rodiny, společnosti i církve.
Ale je jasné, že toto všechno neznamená, aby se žena zřekla své ženskosti ani aby napodobovala muže. Nýbrž znamená to prohlášení plnosti opravdového ženského lidství, které se musí zračit v její činnosti v rodině i mimo ni. Přitom se musí v tomto oboru dbát rozmanitých zvyklostí a kultur.