FC 74

74. Přínos, jaký mohou poskytovat řeholní osoby a všichni Bohu zasvěcení lidé rodinnému apoštolátu, má svůj první, základní a nezaměnitelný výraz právě v jejich zasvěcení Bohu. Tímto zasvěcením "všem věřícím připomínají podivuhodný sňatek, který byl ustaven od Boha a plně se zjeví v příštím věku, totiž spojení církve s jediným ženichem Kristem".169 Svým zasvěcením se dále stávají řeholníci svědky univerzální lásky, která v nich prostřednictvím celibátu pro nebeské království vzbuzuje stále větší ochotu věnovat se velkodušně bohopoctě a apoštolátním dílům.

Z toho vyplývá možnost, aby řeholníci a řeholnice, členové světských institutů a jiných sdružení usilujících o křesťanskou dokonalost rozvíjeli jako jednotlivci nebo kolektivně svou službu rodinám. Zvláštní péči budou věnovat dětem, především když jsou opuštěné, nevítané, osiřelé, chudé nebo tělesně či duševně postižené. Je žádoucí, aby navštěvovali rodiny a ošetřovali nemocné, s pozorností a láskou se věnovali rodinám neúplným, v nesnázích nebo rozvráceným. Ať poučováním a radou připravují mladé lidi na manželství a poskytují svou pomoc ženatým a vdaným pro skutečně odpovědné plození potomstva. S prostou a srdečnou pohostinností ať otevřou své domy, aby tam rodiny zakusily, co je to smysl pro Boha, pro modlitbu a usebranost, a viděly konkrétní příklad života v bratrské lásce a radosti, jak se sluší na členy té největší rodiny, rodiny Boží.

Na vedoucí všech společností Bohu zasvěcovaného života bych chtěl důrazně apelovat, aby pokládali apoštolát zaměřený na rodiny za jeden z předních úkolů, které se staly za dnešních poměrů zvlášť naléhavými. Přitom ať zásadně respektují vlastní a zvláštní charizma.