V dětství byla svéhlavá a prchlivá, ale pěstováním zbožnosti a častou modlitbou: "O nejmilejší Ježíši, miluji tě! Pouč mě, co mám činit" dosáhla bezúhonného života. Vstoupila do kláštera kapucínek v Citta di Castello. Byla horlivá v tuhé kázni, velmi svědomitá při všech pracích a sebe pokládala za služebnici všech. Obzvláště uctívala Kristovo utrpení a odměnou prožívala všechny Ježíšovy bolesti a bývaly na ní vidět jasné stopy všech Kristových ran. Při přísném vyšetřování i zkoušení její pokory hodně vytrpěla. Nejvýraznější měla ránu v srdci, které bylo jak prokláno kopím.
|