V 15 letech složila slib panenství a žila v kajícnosti v Paříži u své kmotřenky. Od 15 do 50 let jedla pouze 2x týdně, a to ječný chléb s medem. Noc ze soboty na neděli vždy probděla na modlitbách. Když s velkým vojskem surový král Attila zamířil na Paříž, Jenovéfa vyšla ze své samoty, svolala ženy a na její výzvu se společně modlily, postily a činily pokání. Mužům domluvila, aby zůstali ve městě, a díky jí byli obyvatelé Paříže zachráněni.
|
Vyobrazuje se se svící v ruce, neboť ta je symbolem oběti, hoří a shoří ve službě druhým. K její svíci se pojí i legenda, podle které jí byla v její ruce rozsvícena andělem. Svým vstáváním k modlitbě za hříšné město dává aktuální příklad.
|