1. Plod lásky vaší a Boží (První dítě věřících rodičů)
Pán Ježíš se modlí za všechny, kdo v něj uvěří. Je to modlitba i za vás a za vaše děti. Vstaňte a poslyšte
slova svatého evangelia podle Jana (17,1 - 26)
Ježíš obrátil oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého
Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí, aby dal život věčný všem,
které jsi mu dal. Zjevil jsem tvé jméno lidem. Prosím tě za ně. Zachovej
je ve svém jménu, aby byli jedno jako my. Neprosím, abys je vzal ze světa,
ale abys je ochránil od zlého. Posvěť je pravdou - tvé slovo je pravda.
Jako jsi poslal do světa mne, tak i já posílám do světa je. - Uvedl jsem
ve známost tvé jméno - a budu i dál (skrze ně) uvádět, - aby láska, kterou
jsi miloval ty mne, byla v nich, a abych byl i já v nich.
V lidském životě jsou chvíle, kdy člověk má pocit, že stanul tváří v
tvář samé podstatě lidského bytí, kdy nás ovane samo Tajemství Božího stvoření.
Vy, milí N a N jste se nyní ve vašem dítěti s takovým vyvrcholením
svého života setkali: div nového života, část vás obou a přece někdo docela
jiný, než vy - to je vaše dítě, co tu držíte v náručí.
Váš osobní život v něm bude přesahovat mimo vás. Budete žít i ve vašem
dítěti a působit skrze ně, tak jako Bůh žije ve světě a působí skrze svět.
Už jste za těch pár týdnů, co se vaše N narodila, poznali, jak
jiný bude od toho okamžiku provždy váš život: ne už ve dvou, ale ve třech.
Ne už jen jeden pro druhého budete žít, ale spolu pro vaše dítě a s dítětem.
Díváte se na tvář vašeho dítěte a uvědomujete si, co vše v jeho budoucím
osudu bude závislé od vás: zda se od vás naučí vlídnosti, úsměvu, trpělivosti
s druhým. Zda se stane stavitelem Božího království, spolupracovníkem Krista
Vykupitele, nositelem Ducha svatého.
U vědomí této zodpovědnosti za budoucnost dítěte jste je dnes přinesli
do kostela, abyste je svěřili ochraně Boží, abyste mu dali dobré přátele
v kmotrech, které jste mu vybrali, abyste mu zajistili dobrou společnost
věřící církve, naší farní rodiny, do níž je tímto křtem přijímáme.
Krásný životní program pro vaše dítě je vyjádřen v evangeliu sv. Jana,
jak jsme si četli:
Aby vaše N poznala jediného a pravého Boha Otce,
aby poznala Ježíše Krista Vykupitele,
aby se stala chrámem Ducha svatého.
I my teď prosme společně Boha za vaši malou N :
„Otče, chraň ji od zlého a posvěť ji pravdou.“
Ve vašem dítěti přichází na svět nový unikát Božího stvoření, vrcholné
dílo Boží.
Každé dítě je Boží ANO k našemu člověčenství. A každý křest je naše
lidské ANO k Bohu. Každý křest je projevení souhlasu rodičů, že chtějí
své dítě vychovat jako člověka Božího, jako křesťana. Křtem žádáme Boha,
aby se stal dítěti nebeským Otcem a ochráncem. Křtem žádáme Krista, aby
se stal našemu dítěti Přítelem a vůdcem. Křtem svěřujeme své dítě vedení
Ducha svatého. Křtem zapojujeme dítě do bratrství křesťanské rodiny, do
společenství farnosti a církve.
Ale křest je jen počátek toho všeho. Je to jen zápis do školy Božích
dětí. A jako zápisem do školy není vzdělání skončeno - ale teprve započato,
tak křtem má začít vzdělávání, pěstování, šlechtění dítěte lidského na
dítě Boží, šlechtění pláněte lidského na ušlechtilý roub křesťanství.
Křtem tedy začne, milí rodiče, váš úkol věrozvěstů vašemu dítěti. Budete
je vychovávat tím, jak vy doma před ním a s ním budete žít, jak je povedete
k prvnímu svatému přijímání a ke druhému stupni katechumenátu při přípravě
do života před biřmováním.
Tím, že dáváte své dítě pokřtít, zavazujete se k tomu i svým slovem
i svým vlastnoručním podpisem v matrice pokřtěných.
Kdo dá dítě pokřtít, ale pak je k Bohu a ke svátostem nevede, křesťansky
nevychovává, ten dané slovo nedodrží, ten se dopouští věrolomnosti.
Křest malých dětí je možný právě jen v důvěře v rodinu, v dospělé:
že splní, k čemu se křtem dítěte zavazují.
Vaši kmotři a my, kněží této farnosti a celá farní rodina vám v tom
chceme pomáhat. A sám Bůh vaše dítě tímto křtem bere slavnostně do své
otcovské ochrany.
Ano: dítě je Boží dar a dítě je také úkol od Boha.
Poprosme společně o Boží pomoc k tomuto úkolu.
Milá matko Jiřino Nováková,
milý otče Antoníne Nováku,
dnes se sluší, abych vás slavnostně oslovil vaším jménem, protože dnes
je váš veliký den. Dali jste život zdravému dítěti - má dobré plíce, jak
nám právě ukazuje - stali jste se poprvé (podruhé,......) rodiči. Blahopřeji
vám k tomu jménem celé farní rodiny. Váš život bude mít náplň, Petra
se postará, abyste se nenudili z dlouhé chvíle.
A teď jste Petru přinesli do kostela, aby zde byla pokřtěna. To je
tak veliká událost, že i ten nejmoudřejší teolog dokáže jen naznačit tajemství
dění, které se při křtu odehrává: Bůh bude tomuto dítěti Otcem, Kristus
se mu stane bratrem a Pánem. Petra se stane „chrámem Ducha svatého.“
Hlavní jednající osobou při křtu je vlastně sám Bůh. U proroka Izaiáše
stojí výrok: „Zavolal jsem tě jménem, jsi má !“
Dostává tedy vaše dcera dnes jména dvě: Petra, které jste jí vybrali
vy. Druhé, kterým ji oslovuje Bůh. To Boží jméno je její životní poslání
na světě - životní role, úloha, kterou jí Bůh dává, je to její osobní cesta
ke šťastnému životu.
Nevíme, jak dlouhá bude tato životní cesta, nevíme, kudy se bude ubírat.
Ale jedno víme jistě: cesta, na kterou ji Bůh posílá, je cesta ke šťastnému
životu, ke šťastné věčnosti. Pro tuto cestu za štěstím ji máte vy rodiče,
sourozenci, stařečci, příbuzní, vy kmotři, a my, celá farní rodina - společně
připravovat, vychovávat a vést.
Křest je první ze svátostí naší víry. Co jsou to svátosti: trochu poeticky
bychom mohli říci, že svátosti jsou Kristovy ruce, které se nás teď dotýkají,
že je to Kristův hlas, který nás teď oslovuje, že přijetí svátostí je setkání
s živým Pánem Ježíšem. Jako mezi manžely jsou viditelná znamení jejich
lásky - pohlazení, usmání, políbení, slovo, dárek; tak i svátost křtu je
viditelným znamením neviditelné lásky Boží.
Pojďme se účastnit tohoto křtu i zrakem srdce, abychom viděli i to,
co slova a znamení jen naznačují.
Ev. 2. - Mt 28, 18 - 20
Pán Ježíš přikázal všem lidem, jak jsme to právě slyšeli: „Získávejte
mi učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“
Vy jste dali svému dítěti život pozemský. Teď mu přicházíte zajistit
ve svátosti křtu i nové zrození k životu, který tělesnou smrtí nepomine.
Za chvilku budeme účastníky toho posvátného okamžiku. Setkáme se s
Kristem, neboť on žije dál mezi námi ve svých svátostech. Církevní učitel
Lev Veliký napsal: „Od té doby, co Pán Ježíš už není viditelně mezi námi,
vše, co na něm bylo viditelné, přešlo do svátostí.“
To Kristus pokřtí vaše dítě, on sám je přijme do své církve, Kristus
sám dá nakonec požehnání vám, rodičům.
Zkuste si představit, co vlastně znamenají slova, která slýcháme při
bohoslužbách, že křtem jsme naroubováni v Kristu, že se stáváme údy těla
Kristova.
Znamená to, že teď tu budeme svědky vánoční události: Ježíšovo narození
na svět se nově realizuje, zpřítomňuje v tomto dítěti. Když zpíváme Slovo
tělem stalo se, radujme se - to se naplní v této chvíli.
Od této chvíle bude v tomto dítěti přebývat Ježíš mezi vámi - ve vašem
domově.
Co to znamená prakticky ?
Znamená to, že cokoli učiníte pro toto dítě, to činíte vlastně pro
Ježíše. On to přijme, jako byste to učinili pro něj. Budete pečovat o ně,
ale Pán Ježíš vám odplatí jako za péči jemu prokázanou. Ano, Ježíš se v
okamžiku křtu rodí v každém křtěnci znovu na svět.
K čemu se rodí ? Aby byl v tomto dítěti znovu urážen a křižován, jestli
je vychováte špatně. Aby v něm byl oslaven, jestli je vychováte dobře,
a aby se pak vaše dítě stalo Božím dítětem, Ježíšovým bratrem a spolupracovníkem
při budování Božího království.
Tak vysoká je to hra; o tak vysoké cíle budete zápolit při výchově
svého dítěte. A stojí to za to. Když se vám křesťanská výchova podaří,
vaše dítě nebude nikdy v životě opuštěným, osamělým člověkem. Bude s ním
vždy Bůh, jak to v evangeliu právě Pán Ježíš přislíbil: Hle, já jsem s
vámi po všechny dny až do skonání.
Pojďme nyní poděkovat (radostnou písní) za slovo Boží, pojďme prosit
v modlitbě, aby Bůh dal rodičům moudrost, zdraví a sílu, potřebnou k výchově
dětí.
Ev. 4 - Mk 10, 13 - 16
Právě jsme slyšeli slova evangelia: „přinášeli k Ježíšovi děti, aby
se jich dotkl.“ Co se v evangeliu vypravuje, vy tu právě konáte: přinášíte
své děti k Ježíšovi, aby se jich dotkl svou milostí, aby na ně vložil ruce
a učinil je svými bratry a dětmi Boha Otce.
Pán Ježíš nám všem dává tyto děti za vzor: kdo nepřijímá Království
Boží jako dítě, nevejde do něho.
Copak je v takovém dítěti následováníhodného pro nás ?
Především: v jeho duši přebývá Nejsvětější Trojice. I když spí, očka
má zavřená, ale celá ta důvěřivě bezmocná bytůstka k tobě volá: pozor,
tento dům je už obydlený ! Tato bezmocná láska je nepokaženým obrazem lásky
Boží.
A když děťátko otevře oči, jen se do nich podívej. Uvidíš v nich úsměv
nebe. Bezelstnost, důvěřivost, to vše z nich září. Děti Božího království
si tuto záři v očích, světlo, které svítí před lidmi, mají uchovat po celý
život. Mají být příbytkem Nejsvětější Trojice.
Právem bylo konstatováno, že úsměv dítěte má větší moc než kyj tyrana.
Kdo odolá dítěti, které prosí ?
Proto Bůh miluje děti, proto chce, abychom se jim podobali: „Nebudete-li
jako tito maličcí, nevejdete do Božího království,“ prohlásil Ježíš.
Nedejme se mýlit: to tu nemluví z Pána Ježíše romantický snílek, rozplývající
se nad „nevinným dítkem.“ On dobře věděl, že děti nejsou jen nevinní andílci,
že umějí zlobit a neposlouchat.
Ale děti umějí - a v tom jsou nám dávány za vzor - stydět se za to,
že byly zlé, moc horlivě slíbit a opravdově si umínit, že už chtějí být
hodnější. Děti v sobě obraz Boží nepokazily zatvrzelostí ve zlém jako duševní
starci, kteří zavile setrvávají na svých představách a za nic nepřiznají,
že se mýlili, že chybovali.
Děti umějí dát se obdarovat a i z nepatrného daru se radovat. Duchovní
starci přijímají denně velké Boží dary života, zdraví, služby lidí kolem
sebe, aniž by je vzali na vědomí, aniž by se cítili obdarováni, aniž by
se zaradovali; a proto nejsou schopni stát se členy království Božího,
které je královstvím radosti.
Děti rostou, jsou na cestě kupředu. Jen ten je s nimi dítětem, kdo
nepřestal duševně růst, kdo nezkostnatěl, kdo přijímá nové poznatky, nové
myšlenky. Kdo už neklade otázky a nedychtí vědět a poznat, je starcem a
poznání Boha nedojde.
Kolik bylo v dějinách křesťanství sporů, co je to vlastně církev -
Boží království, a kdo tam patří. I války se pro to vedly. A myslím, že
krásnou odpověď dal básník, když řekl: členy Božího království poznáš snadno:
mají pohled dětí. Protože v nich je Bůh, vidíš v jejich očích pohled samého
Ježíše.
Bratři, když nám byl dopřán tento vzácný zážitek, být účastníky a svědky
svátosti křtu, kéž zatoužíme celým srdcem při pohledu na tyto děti, abychom
se i my stali znovu dětmi: aby týž Ježíš, který křtem přijme tyto děti
za své bratry, i v nás vzbudil dítě, které v každém člověku dříme. Ježíš
zmrtvýchvstalý kéž v nás vzkřísí dítě, abychom si znovu zamilovali bezelstnost,
prostotu, důvěru, dychtivost poznávat, umění nechat se obdarovat a radovat
se z toho. Kéž v nás vzkřísí toho ducha dětství, ve kterém bychom uměli
i my jako pravé děti volat, modlit se: Otče náš !
Poděkujme teď společně (v písni) za slovo Boží a spojme se v modlitbě
za tyto malé i za nás velké děti Boží.
6. Jak se může člověk znovu narodit
Ev. 6 - Jan 3, 1 - 6
Nikodém nemohl pochopit, co mu Pán Ježíš říkal o novém životě ve znamení
křestní vody a z Ducha svatého. Vy jste Ježíšovu příkazu porozuměli a přinášíte
své dítě pokřtít.
To dítě se už narodilo, ale teď se má narodit znovu, Bůh mu chce dát
podíl na svém životě, jak jej žije ve společenství božských osob. Křest
dá dítěti tento Boží život, proto se narodí znovu v Božího syna - dceru
a už zde bude žít věčným životem.
Někteří lidé si víru v takový život znesnadňují tím, že mezi životem
přirozeným a životem věčným dělají rozdíl tam, kde není. Představují si,
že život věčný, který hlásá naše víra, má začít až po smrti; teprve potom,
že se máme znovu „jako“ narodit k životu jinému, nadpřirozenému.
Ale tak to není.
Věčný život nezačíná tam, po smrti, ale tu, zde. Pro toto dítě začne
pokřtěním, pro nás už začal v milosti, kterou se vlil Boží život do našeho
srdce.
Znovuzrození není teoretický pojem filozofů a teologů, ale reálná životní
potřeba. Což nesoupeří denně život a smrt o nadvládu nad námi ? Cožpak
smrt stále ničitelsky neřádí kolem nás i v nás ? Nejsme často kořistí
duchovní smrti hříchu ? Nemusí se život stále obrozovat, aby vyvážil loupeže
smrti a hříchu ? Dokud v nás tato obnovená činnost překonává boření, dotud
žijeme.
Podmínkou života je tedy obnovovat se, znovu se rodit. Vše, co se obnovuje,
je živé. Rostlina a zvíře se obnovuje jen fysiologicky; člověk i duchovně.
Když se s člověkovým úsilím po růstu spojí svátostná Boží síla, milost
křtu, pak věčný, nadpřirozený život už je tu.
Bratři, budeme za chvíli svědky vzácné chvíle: zrodu nových dětí Božích
z pramene křestní vody a z Ducha svatého. Obnovme v sobě radost z toho,
že i my - jak to říká básník v křestní písni - „ z milosrdenství Otcova
jsme údy těla Kristova a putujeme s Ním za Božím královstvím“. A odnesme
si poznatek, že musíme v sobě toto znovuzrození denně obnovovat tím, že
se stavíme proti starobě, že každý den začínáme jako mladí,radostně,dobře.
Pojďme nyní poděkovat Bohu za radostnou zvěst, kterou jsme slyšeli.
A prosit Pána, aby si tyto děti uchovaly Boží život, který křtem získají;
aby se z nich stali dobří lidé. A my abychom jim v tom nebyli překážkou,
ale pomocníky.
7. Křesťan, člověk vědy a víry
2. čtení 5 - Ef 4, 1 - 6
Účast na tomto křtu je pro nás všechny vzácnou příležitostí, abychom
si uvědomili, že jsme také pokřtěni, a co to znamená. Poslyšme, co nám
k tomu píše svatý Pavel v listu Efezanům.
Ev 2 - Mt 28, 18 - 20
Teď budeme naslouchat posledním větám evangelia svatého Matouše. Poslyšte,
co na rozloučenou přikazuje a co slibuje.
Myšlenky k promluvě
Milí rodiče,
narodilo se vám dítě, a vy máte radost, že jste se stali dárci života
novému lidskému tvoru. Ještě vám neumí nic povědět, ale už to je radost,
dívat se na ně, jak dýchá, hýbá se a kulí očka na svět kolem sebe.
Až se vaše dítě začne na vás smát, až vás bude vítat radostným křikem,
pak vám to připomene, že dáváte dítěti víc, než život tělesný: život duševní.
Už v době od těchto prvních dnů do 3. - 4. roku rozhodnete, jestli z vašeho
dítěte bude na celý život člověk úzkostný nebo kurážný, zda bude mít povahu
veselou nebo fňukavou, zda to bude člověk hodný, nebo sobec a diktátor.
Nyní jste se rozhodli, že dáte své dítě pokřtít. Tím mu dáváte třetí
dar, kladete základ jeho duchovního života, života s Kristem, který tělesnou
smrtí nekončí.
Budete své dítě učit žít tak, jak žil Pán Ježíš a jak nás jeho svatý
Duch vede. Budete je učit životu, který zde na zemi začíná a ve věčné blaženosti
se rozvíjí a trvá. Proto jste své dítě přinesli ke křtu. Chcete, aby je
Pán Ježíš přijal za svého bratra, aby v něm Duch svatý probouzel a rozvíjel
Boží obraz, Boží podobu.
Pravda, konečné rozhodnutí pro Boha, to musí udělat vaše dítě samo,
až bude dospívat, ale vy mu správné rozhodnutí chcete umožnit křtem a příkladem
svého života.
Vaše dítě bude vyrůstat ve světě, v němž část lidí je k víře v Boha
lhostejná, část víru odmítá a nahrazuje vědou, vědeckým světovým názorem.
Být křesťanem znamená, být i člověkem vědy i člověkem víry. Znamená přijmout,
co věda objevuje z Boží moudrosti a řádu přírody, a přidat Boží moudrost
zjevenou člověku v Bibli.
Být křesťanem znamená být člověkem vědecky vzdělaným a zároveň člověkem
dobrým, mravným, laskavým.
Ve svátosti křtu vaše dítě dostane tento vyšší, Boží život. Přejeme
vám ze srdce, milí rodiče, abyste uměli tento život podle Božího obrazu
ve svém dítěti chránit a rozvíjet. Chceme vám v tom všichni pomáhat. Kmotři,
přátelé, celé farní společenství. I já, váš kněz, se rád budu podílet na
vývoji vašeho dítěte radou, výukou, duchovním vedením, službou svátostmi
církve.
Odevzdejme teď ve společné modlitbě tohoto (tyto) křtěnce do ochrany
Boží.
SZ 2 - Ez 36, 24 - 28
Budeme teď naslouchat slovům starozákonního proroka Ezechiela. Co prorok
tehdy předvídal a přisliboval, to se zde ve křtu naplní.
Ev 3 - Mk 1, 9 - 11
V evangeliu uslyšíme, jak to bylo při křtu Pána Ježíše. Totéž se děje
při každém křtu, udíleném ve jménu Ježíše Krista.
Myšlenky k promluvě
Milí rodiče,
z vaší lásky vzešel nový život: vaše dítě. Vy jste je neodmítli, v
lásce jste je přijali, měli jste je rádi dříve, než se narodilo. Z lásky
tento život vzešel a bez lásky nemůže existovat. Proto děláte dobře, že
je přinášíte ke křtu. Ve svátosti křtu se setká s láskou Boží, která mu
vychází vstříc ještě dřív, než se naučilo sepnout ruce k modlitbě.
Co se vlastně při křtu stane s vaším dítětem ? Bůh je přijme za své
dítě. Jako vy jste mu dali účast na životě tělesném, tak Bůh mu dá účast
na svém, Božím životě, šanci na přežití tělesné smrti. Tak velikou službu
jste prokázali svému dítěti, že jste je přinesli ke křtu.
Ale zrození tohoto člověka N N ještě zdaleka není ukončeno. Jen s vaší
pomocí, které se říká výchova, se bude moci stát tím, čím má být a čím
ho chce mít Bůh: lidskou osobností.
Proč to tak důrazně připomínám ? Jste tu nejen rodiče, ale celá rodina
pohromadě. A tak vám všem kladu na srdce: Výchova dítěte začíná od prvního
dne, jak se narodí. Je to pověra s následky pro celý život, když někdo
brání v navykání na pořádek a tvrdí: „Nech je, chuďátko, vždyť je ještě
malé, počkej, až bude mít rozum !“ Kardinál Tomášek napsal v dopise rodičům:
„Není-li dítě vychováno ve 3 - 4 letech, je téměř jisté, že nebude řádně
vychováno nikdy.“
Co je to vychovávat ?
Biologové nám říkají, že při vzniku nového lidského života jsou dány
asi tři triliony možností vzniku různých osobností, povah. Řečeno jednoduše:
Každý člověk se rodí z ruky Stvořitele jako unikát, originál, neopakovatelná
bytost, která nemá nikde na světě kopii.
Výchova tedy neznamená nutit dítě, aby bylo takové jako otec, matka.
Výchova znamená pomáhat rozvinout vše dobré v jeho vlohách a pomáhá
potlačit všechny zlé sklony.
Proto nemohou existovat návody, jak zacházet s dětmi. Musíte své děti
bedlivě pozorovat, musíte o nich stále přemýšlet. Nestačí chtít dělat vše,
jak dělali vaši rodiče s vámi.
A přece platí jisté všeobecné zásady pro všechny děti: všechny je třeba
naučit lidskému řádu, kterému se musí přizpůsobit, všechny je třeba učit
tomu od prvního dne s láskyplnou důsledností. O všech platí, že veselí
rodiče mají veselé děti, že nervózní rodiče mají nervózní a zlostné děti.
A co je cílem výchovy ? Naučit své dítě, aby jeho život byl následováním
Krista. Kristus je zviditelněná Boží láska. Následovat Krista znamená odmítnout
život v zlobě, závisti, lakotě, nepřejícnosti, a jak ještě jinak se nedostatek
lásky projevuje. Následovat Krista znamená rozhodnout se pro život v činné,
agilní lásce.
Prosme teď všichni společně Boha, aby tyto děti nikdy svévolně nenarušily
společenství s Bohem dnes uzavřené, prosme, aby jejich rodiče měli potřebnou
moudrost, lásku, trpělivost a tělesné zdraví, k péči o děti potřebné.
9. Myšlenky k promluvě při farní mši svaté
Proč si církev přeje, aby se křest dětí konal ve shromáždění farní obce
? Proč tu všichni jste ? Odpovíš možná v duchu: „No přece, chceme to vidět,
jak budou ti malí pokřtění, chceme být při tom.“ - Přátelé, vy všichni
tu máte mnohem víc co dělat, než jen se dívat.
Především si máme všichni vděčně připomenout, co nám dává náš křest:
Jako křesťané víme, že život je víc než práce a spaní, jídlo a pití, nemoc
a smrt. Víme, že křtem dostal náš život nové rozměry, hloubku až za smrt,
trvání na věky v Bohu. Máme tedy dnes každý za svůj křest poděkovat. Máme
dnes také vděčně vyznat svou víru v Ježíše Krista, dárce života.
Kdyby tu nebylo vás a vaší víry, tyto malé děti by ani nemohly být
pokřtěny. Křest vyžaduje víru. Protože budou vyrůstat pod péčí věřících
rodičů, uprostřed našeho společenství věřících, proto mohou být pokřtěny
tyto malé děti. My všichni přejímáme spoluzodpovědnost za to, aby se z
nich, až dospějí, nestali pokřtění nevěřící, ale křesťané, žijící v duchu
Kristových zásad.
To je tedy naše role při tomto křtu.
A co se děje při křtu s dítětem ? Z vyučování náboženství si jistě
pamatujete, že křest je osvobození od dědičného hříchu, přijetí do společenství
církve, vlití křestní milosti a získání práva na věčný život v radosti
Božího království.
Co si pod těmi slovy můžeme prakticky představit ? Co je to osvobození
od dědičného hříchu, pochopíme, když uvážíme, že se nerodíme svobodní.
Rodíme se s určitými dědičnými sklony po předcích, rodíme se do určité
sociální a politické situace a tyto početné vlivy jsou částečně kladné
a částečně záporné. Buď nás mohou zotročit na celý život, když se poddáváme
těm zlým, nebo můžeme zvolit svobodu, rozhodneme-li se pro ty dobré, pro
lásku.
Křest je takovým zásadním rozhodnutím na celý život: Rozhodnutím proti
zlu - hříchu, rozhodnutím pro Boha a jeho lásku. Vaše rozhodnutí pro křest
znamená, že vaše dítě nemá být nositelem ničivých sil ve světě, rozvratů
a nenávisti, ale strůjcem míru a pokoje. Křest je má uchránit, aby nikdy
nezůstalo ve světě samo, osamělé. Začleňujeme se do společenství s Pánem
Ježíšem a jeho učedníky, všemi pokřtěnými. Sílu Kristovy lásky, atmosféru
společenství církve, všechny tyto vlivy, které chrání proti dědičným zlým
sklonům, nazývá katechismus křestní milostí. Není to tak ani přesně vyjádřeno,
ale před tajemstvím účasti člověka na Božím životě slova i představy selhávají.
Jedno je však jisté: na biologické zrození dítěte lidského navazuje
křest druhého zrození, zrození pro lásku, krásu, pro věčný život dítěte
Božího.
Slibme teď společně Bohu, že chceme, my dospělí, s křestní milostí
spolupracovat, a že ji chceme v těchto dětech - křtěncích - pomáhat chránit
a rozvíjet.
10. Při křtu školáka - dospělého - na Bílou sobotu
Ve 24. kapitole Lukášova evangelia se vypravuje o mnoha lidech, kteří
se po popravě Pána Ježíše najednou střetli se zprávou: Ježíš žije ! Byly
to ženy z Galileje, které doprovázely Pána Ježíše spolu s učedníky, byli
to apoštolové, byl to Petr sám, byli to učedníci Kleofáš se svým druhem
- ti všichni slyší v průběhu prvního dne po sobotě, že Pán žije. Každý
na tu zprávu reaguje jinak, ale nikdo není ochoten jí uvěřit. „Ženské žvanění“
- říkají apoštolové. Petr běží ke hrobu, vidí, že je prázdný, ale nezačne
nadšeně volat aleluja. Vrací se zamyšlený, ustaraný, užaslý.
Tihle lidé si Ježíšovo zmrtvýchvstání nevymysleli, jak tvrdí dodnes
ti, co nechtějí věřit. Že nakonec přece uvěřili, pro to je jen jediné vysvětlení:
setkali se s živým Ježíšem tváří v tvář. Ježíš se zjevil těm, kteří šli
za ním, měli ho rádi.
Ptávají se děti, když o tom mluvíme: „Proč se Pán Ježíš neukázal Pilátovi,
židovské veleradě, aby jim ukázal, že je mocnější než oni ?“ - Neudělal
to. Neukázal se protivníkům, aby je zdrtil. Neukázal se lhostejným, aby
je donutil k uvěření. Ukázal se jen těm, kteří za ním šli, kteří se s ním
chtěli setkat. - A tak je to dodnes.
Máme všichni radost, že ty, bratře, jdeš za Ježíšem. Že ho chceš poznávat,
učit se mít ho rád, s ním žít. Že jsi začal v něj věřit. Začal věřit.
My všichni jsme na tom s vírou také tak. Také jsme začali věřit - a
celý život budeme začátečníky. Proto tě chceme přijmout do našeho společenství
těch, kteří jdou za Ježíšem, proto tě dnešní noci pokřtíme.
Máš za sebou dobu katechumenátu, přípravy na křest. Byla to dlouhá
řada měsíců, ale přesto to bylo málo. Stále platí, co řekl někdy ve 4.
století moudrý církevní otec na otázku: „Co uděláš, když chceš někoho obrátit
k víře ?“ - Otec odpověděl: „Nechám ho rok bydlet u mne.“
Nebyl to rok, co jsme společně strávili, ale bylo to přece pár pěkných
chvilek společných rozhovorů. Hovořil jsi i s jinými křesťany a pátral
jsi, co to s jejich životem udělalo, když uvěřili v Krista. Měls jistě
i pochybnosti, proč na mnoha křesťanech není vidět radost z vykoupení,
síla víry ? A poznal jsi, že ti ještě nenašli radost věřícího srdce, radost
z Ježíšova přátelství, z Otcovy dobroty.
Poznal jsi, co to znamená, rozhodnout se žít jako křesťan. Můžeme si
to shrnout do čtyř vět:
Znamená to žít svůj život s Ježíšem. Stále lépe Ježíše poznávat na
stránkách bible, při nedělní liturgii. Naučit se žít všechny situace svého
života s otázkou: jak by ses, Pane, teď zachoval ty ? Co mám říct, udělat
já ?
Znamená to milovat bližního. Milovat ne pouze citem, slovem, ale ochotnou
a pomocnou rukou, kde je třeba a na co stačím.
Znamená to žít v pevné naději a bez bázně. Žít ve víře v Boha Otce,
Syna, Ducha svatého, ve víře v život za životem, v život věčný v Bohu.
Znamená to žít ve společenství. Nikdo nemůže žít své křesťanství sám.
Vždycky a všude najdeš lidi, kteří tě svou pevnou vírou podepřou. Vždycky
najdeš v neděli kostel, kde se slaví eucharistické společenství, kde se
můžeš setkat s Pánem ve svátosti lásky.
Proto máme radost, že tě dnes můžeme křtem přijmout do společenství
Kristovy církve, kde se staneš synem Boha Otce, vykoupen Ježíšem Kristem,
kde se staneš naším bratrem ve víře v Krista.
Nad Robertkovým křtem se vznáší starost i naděje. Jak se zařadí do života,
jak a nakolik mu budete moci být nápomocni. Bude záviset na vás víc, než
ostatní děti, bude vaše víc než ostatní děti.
Kolik radosti vám dá ? Kolik radosti dáte vy jemu ? Budete mít radost
z každého jeho malého pokroku. Před Bohem má jeho duše stejnou cenu, jako
každé jiné dítě. Stejně je pozván do Boží slávy, až svůj život ukončí.
Ježíš, do jehož ochrany křtem své dítě svěříte, prohlašuje stále znovu,
že byl poslán zvlášť ke slabým, bezmocným. Že jeho láska patří především
jim, tak jako rodiče vždy nejněžněji pečují o dítě nejslabší, nejbezmocnější.
Svěřme tedy malého Robertka společně s velkou důvěrou do ochotné ochrany
Boží.